Lektvary z lesa
Příroda zahalená bílou přikrývkou odpočívá a rostlinný život v lese, jako by se zastavil.
Procházka zimní krajinou je překrásná, uklidňující a vede do ticha i naše nitro.
Koruny listnatých stromů prořídly a jejich větvoví při pohledu vzhůru připomíná žilní systém srdce spojený s éterem. Při každém takovém pohledu jsem také hluboce spojena se zemí přes jednotný kořenový systém lesa.
Ze smrků a borovic si můžeme utrhnout hrstku jehličí a najdeme-li na kmenech trochu pryskyřice, je škoda ji tam ponechat. Ztvrdlou pryskyřici neloupejte holými prsty. Nejednou jsem si ublížila.
Po návratu z lesních procházek si můžeme pryskyřicemi a jehličím ovonět tiché večery a zůstat s lesem propojeni prostřednictvím jeho darů. Při pálení jehličí buďte trochu opatrní a nenechávejte je na uhlíku bez pozornosti a v blízkosti snadno hořlavých materiálů.
V jehličí se nacházejí vonné látky, které zároveň působí jako nemrznoucí kapalina, díky čemuž jehličí nemusí na zimu opadávat a je před mrazem chráněno. Na uhlíku jehličí krásně praská. Tyto látky jsou obsažené i v kmenech jehličnanů a právě ony navozují tu neodolatelnou atmosféru praskajícího dřeva u večerního ohně. Ideální je pálit jehličí na plátku mica a zabránit přímému kontaktu s uhlíkem.
Ačkoli je většina vegetace nyní ve fázi klidu, neznamená to, že bychom neměli co sbírat, co zpracovávat a co léčit. V zimním období potřebujeme podporovat naši imunitu, obohacovat organismus dostatečným množstvím minerálů, vitamínů a dalšími prospěšnými látkami. Při dlouhodobém nedostatku slunečního svitu je potřebné našemu organismu dodávat také látky, které příznivě působí na naši psychiku a odolnost.
Jmelí bílé – Viscum album
Jednou z mála zelených rostlin, které můžeme sbírat v zimě, je jmelí bílé.
Naši předkové této rostlině připisovali vskutku nesčetné množství magických, ochranných a léčivých účinků. Při dávkování a užívání však musíme být velmi opatrní, protože jmelí je polojedovatá rostlina. Při správném dávkování nám pomáhá a léčí, avšak při vyšších dávkách může uškodit. Určitě by jej neměly užívat těhotné ženy, pokud tedy není jejich záměrem vyvolání děložních stahů.
Jmelí je poloparazitující rostlina a nacházíme ji v korunách různých druhů stromů. Za nejprospěšnější je považováno jmelí rostoucí na větvích jabloně, hlohu a borovice. Topolové jmelí nesbíráme, protože je jedovaté.
Nejprospěšnější jsou lístky z mladších větviček a to pouze ze samčích rostlin.
Samičí rozpoznáme velice snadno, poněvadž jsou to právě ony, na kterých rostou bílé bobule. Tedy při sběru jmelí věnujeme pozornost pouze samčím rostlinám a samičí bobulky ponecháme jako potravu ptactvu, které se zase postará o další rozmnožení rostliny.
Jmelí mne fascinuje nejen pro své vegetativní schopnosti a léčivé účinky. Ukazuje mi také kreativitu a hravost vesmíru.Ptáci sezobnou bílé bobule, které obsahují lepkavou dužinu a semínka. Ty se vyloučením ptačího trusu zachytí na kůře stromu a díky „lepidlu“ udrží, než zakoření. Většina semínek však větve stromů mine a končí na zemi. Tam se pohybuje malý černohlávek, který bobule pojídá. Stravitelné jsou však pouze slupky, a aby se mohla semínka uchytit a zakořenit, tak je černohlávek vynese do větví stromů a tam je zobákem usadí a přidá i část lepivé dužiny. To je fantastické.
Sběr a skladování
Samčí mladé lístečky sbíráme v listopadu, v prosinci a v březnu. Můžeme je sušit anebo z nich udělat tinkturu. Sušíme poměrně dlouhou dobu. Zda jsou lístky dokonale suché, poznáme podle typického šustivého zvuku. Tinkturu můžeme připravit jak ze sušené, tak čerstvé rostliny. Jen nezapomínejme na správný poměr byliny a přesné dávkování. U jmelí je to obzvlášť důležité. Jmelí skladujeme v uzavřené nádobě chráněné před světlem. Na lahvičku si napište datum sběru. Jmelí skladované více, jak tři roky už neobsahuje téměř žádný viskotoxin, což je soubor těch nejdůležitějších složek a dohromady čítá až 46 aminokyselin. Osobně doporučuji skladovat maximálně dva roky.
Léčivé účinky
Jmelí má široké uplatnění v léčitelství. Obsahuje kromě viskotoxinu také lektiny, cholínové deriváty, histamin, flavonoidy, pryskyřice a další léčivé látky. Velký význam se připisuje zpomalení růstu a zmenšování nádorů některých druhů rakoviny a to především při nitrožilním podání. Jmelí se dále využívá při léčbě zánětů kloubů a nervů a také při léčbě nezánětlivých degenerativních kloubních onemocnění. Velmi příznivě působí při revmatických potížích. Oblíbené a velmi účinné jsou také koupele a obklady při revmatických potížích a bércových vředech. Rostlina zpomaluje srdeční činnost, uklidňuje pulz, pomáhá při bolestech hlavy a migrénách.
Jmelí je polojedovatá rostlina.
Je velmi důležité dodržovat přesné dávkování. Při vyšším množství může vážně uškodit zdraví. Jednorázově se smí užít maximálně 1g a denní dávka nemá být vyšší než 5g dospělého člověka. Jmelí není vhodné pro děti.
Magie a symbolika
Období předcházející zimnímu slunovratu je plné posvátných rituálů, zvyků, tradic a oslav. Jmelí patří mezi stálezelené rostliny vyhledávané především v období zimního slunovratu. Užívalo se nejen pro své léčivé účinky, ale také při obřadech a magii. Jmelí je symbolem zdraví, života a ochrany.
Jmelí v den zimního slunovratu levou rukou z větvoví stromů trháno a s požehnáním darováno, ochraňovalo před veškerým zlem. V příbytku se nechávalo zavěšení pouze do té doby, než upadla poslední bobule. Uschlé jmelí naši předkové rituálně pálili s vědomím, že do sebe natáhlo vše špatné za uplynulé období.
Rostlinu můžeme zavěsit nad jídelní stůl, nade dveře společné místnosti nebo nad dveře vchodové jako příslib štěstí do domu a ochranu obyvatele domu před zlými mocnostmi, kouzly a uhranutími. Zašeptáme-li přání do plamene první zapálené svíce na štědrovečerním stole, jmelí nám přání vyplní.
Předkové v období zimního slunovratu jmelí zavěšovali na vchodové dveře jako pozvánku ke stolu pro své předky a také jim připravili pohoštění. Pokud na dveře zaklepal pocestný, byl pozván a večeře mu předků mu byla nabídnuta. Věřili, že duše jejich předka tohoto pocestného do domu zavedla.
Jmelí je velmi zvláštní rostlinou, která se neřídí ročními obdobími. Poupata můžeme nacházet již v květnu, ale k plnému květenství dochází až v únoru. Bobule však dozrávají až v následujícím roce v zimním období. V jednu chvíli tak můžeme na rostlině vidět květy, zralé i nezralé bobule a mladé rašící lístky.
Sušené lístky i bobule můžeme používat celoročně při rituálech hojnosti, plodnosti, zdraví, ochrany a lásky. Přidáváme je také do vykuřovadel. Pokud drcenými bobulemi mírně obohatíte z jara záhony nebo květináče, zesílíte účinek bylinek a léčivek.
K čemu se používalo dříve. Jmelí užívali lidé při obřadech, magii i léčení od nejstarších dob. Podle Plinia jmelí sbírali Galové v noci před úplňkem na počátku roku, ktery připadal na náš listopad. Kněz nejprve přivedl ke stromu se jmelím dva za nohy svázané býky. Ty obětoval a jmelí odsekl zlatým srpem. Ve starověku se jmelí používalo jako protijed, proti uřknutí a uhranutí duchy z podsvětí, ale také jako lék na ženskou neplodnost. Ve starověkém Římě se jmelí užívalo při Saturnáliích.
V křesťanské tradici je někdy léčivá moc jmelí přirovnávána k moci Krista uzdravovat nemocné. Jmelí je odnepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Lidé dříve věřili, že jmelí udržuje svazky mezi lidmi, protože i bobule jmelí pevně lepí k sobě. Dodnes zavěšujeme jmelí na Štedrý den na dveře nebo nad slavnostní tabuli pro požehnání a jako příslib štěstí do domu. Když zašeptáme do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku přání, jmelí nám ho splní.
Zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a k nám se dostal ze sousedního Německy, kam ho přinesli angličtí vojáci. Je kuriózní, že ve středověkém Německu se snítkou ze jmelí označovali veřejné domy jako znamení prodejné lásky. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu a zároveň jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. V Norsku je jmelí symbolem usmíření. Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů. Pokud se nám bude o jmelí o Vánocích zdát, připravme se na brzkou svatbu a pokud uvidíme ve snu jmelí s mnoha bobulemi, můžeme se těšit na veliké bohatství.
Používání jmelí jako léčivé rostliny nevymizelo ani ve středověku. Podle Matthioliho bylo jmelí lékem proti zimnici, žloutence, průjmu, souchotinám a padoucnici. Matthioli rozlišuje jmelí i jeho použití podle hostitelské rostliny. Například hruškové jmelí usnadňuje početí i porod, jmelí ze hlohu a jabloní se dávalo dětem do kolébky jako ochrana proti zlým duchům a strašidelným vidinám.
Zima v sobě ukrývá klid, zastavení, pohled do nitra, rozloučení se starým. Nechte se konejšit.